Německý design jako záruka kvality

Když se řekne německé bydlení, většina lidí si představí dokonale zorganizovaný interiér vybavený kvalitním nábytkem, jehož úhlednost často působí až sterilně. Takhle totiž vypadají ukázkově vybavené byty z německý katalogů a časopisů, které ale realitě odpovídají jen částečně. Němci stejně jako většina lidí z jiných zemí chtějí bydlet hlavně útulně a v obklopení toho, co se jim opravdu líbí. Trendy tak sledují jen okrajově a při zařizování domů a bytů se řídí svým vkusem a názorem rodiny. Alespoň to vyplývá z předloňské studie, kterou si nechal vypracovat přední německý výrobce nábytku Interlübke. Z průzkumu, který na svém webu zveřejnil Goethe Institut, dále vyplývá, že zatímco v minulosti lidé dávali přednost tmavým barvám a tmavším druhům dřev jako je dub nebo ořech, nyní preferují co nejsvětlejší barvy s důrazem na bílou.

_MG_0673
V téhle krásné světlé ložnici v domě z roku 1900 v německém Wiesbadenu bydlí Lea Korzeczek a Matthias Hiller – pár, který prostřednictvím svého Studia Oink nabízí interiérové a stylistické služby.

Prosazování bílé může být odrazem vlivu skandinávského stylu, který se v současné době stává globální záležitostí. Byla to ale právě německá škola Bauhaus, která formulovala základní pravidla průmyslového výtvarnictví, jimiž se do velké míry řídí i současný design. Experimentální centrum architektury, designu a umění, které v roce 1919 založil architekt Walter Gropius, se zabývalo základním tvůrčím procesem bez ohledu na zažité postupy. Důležitá byla kvalita, funkčnost a důraz na pohodlné užívání. U zrodu slavné školy, která fungovala pouhých 14 let, stáli významní umělci a designéři jako byl malíř Wassily Kandinsky, designér Marcel Breuer nebo výtvarník a fotograf László Moholy-Nagy.

V roce 1930 začaly sílit politické tlaky, které vedly k odvolání ředitele Hannese Meyera kvůli sympatiím ke komunistickému hnutí. Do vedení školy byl jmenován Ludwig Mies van der Rohe, který se instituci snažil od politiky držet dál. O existenci školy zkoušel bojovat až do roku 1933, kdy byl Bauhaus uzavřen. Většina zdejších profesorů včetně Kandinskyho, Roheho, Breuera i zakladatele Bauhausu Gropiuse po uzavření školy emigrovala do zahraničí. I za svou krátkou existenci ale Bauhaus dokázala zformovat důležité myšlenky, které jsou základem dobrého designu a architektury, a mají i dnes stejný význam jako v první půlce minulého století.

Bauhaus
Vybrané předměty, které vznikly za éry Bauhausu:1. Zásobník na čaj od Wilhelma Wagenfelda z roku 1924 2. Stavebnice od Almy Siedhoff-Buscher z roku 1923 3. Popelník od Marianne Brandt z roku 1924 4. Cukřenka a mléčenka od Marianne Brandt z roku 1928 Foto: Berlínské muzeum Bauhaus-Archiv

Po druhé světové válce se v Západním Německu kladl důraz na oblast průmyslového designu, kdy velké firmy navazovali spolupráci s talentovanými designéry. Ti se soustředili na co nejlepší funkci a kvalitu, ale spíš než sami za sebe pracovali ve jménu značky. Nebylo časté, že věci nesly označení konkrétního designéra. Spíše než idnvidualita bylo důležité dobré jméno společnosti. A fungovalo to. Německé výrobky se staly symbolem kvality, která v očích některých kritiků byla na úkor vzhledu. Řada výrobků se ale stala ikonickýmu kousky, jejichž jednoduchá estetika bez zbytečných zkrášlovacích detailů obstála zkoušku časem a i po letech se pořád líbí a dobře používá. Na ikony německého designu se soustředila výstava „Německý design. Minulost – Současnost“, kterou loni na podzim pořádalo České centrum Praha. Vystaveny zde byly například fotoaparát Leica, větrák od AEG křeslo 04 od Michaela Thoneta a mnoho dalších legendárních kousků.

PC
Výstava „Německý design. Minulost – Současnost“, foto: Vojtěch Brtnický, zdroj: Česká centra

Výstava neopomenula ani kousky z druhé části země – NDR. Tzv. socialistický design měl totiž své nesporné kvality. Návrháři byli tlačení k úspornému zacházení s materiálem a důrazu na dlouhou životnost výrobku, jehož kvalita ani vzhled nepodlehnou předčasnému stárnutí. Šlo tedy o zásady, ke kterým se současný design vrací. Problém spočíval ve velmi omezené nabídce, která byla vzhledem ke strachu vzbudit v lidech pocit nějaké potřeby, všude stejná. Fotogalerii předmětů z NDR si můžete prohlédnout na webu Industrieform DDR. V sekci současné německé tvorby výstava prostřednictvím instalace Rejected / Accepted, kterou připravil německý architekt Steffen Kehrle, přiblížila aspekty mladého německého designu. Ten se stejně jako před lety soustředí na perfektní kvalitu, ale se stále větším ohledem k přírodě a s velkou zvědavostí na možnosti moderních technologií.

1396
Rejected / Accepted, foto: Myrzik und Jarisch, zdroj: Steffen Kehrle

Legendárním a zároveň současným německým designérem je Ingo Maurer, který v roce 1966 navrhnul avantgardní svítidlo Bulb, jež má podobu obří žárovky. Dílo je součástí stálé výstavy v Muzeu moderního umění v New Yorku a patří k ikonickým kouskům světového designu. Maurer od 60. letech navrhnul desítky dalších svítidel a vytvořil mnoho světelných projektů. Designu se věnuje i jeho žena Dorothee Becker, která v roce 1969 pro švýcarskou značku Vitra navrhla praktický pořadač na stěnu Uten.Silo. S Vitrou spolupracuje také německý designér Werner Aisslinger, který je autorem kancelářského systému Level 34.

bulb_showroom
Svítidlo Bulb. Foto: Tom Vack, zdroj: Ingo Maurer

I když se to na první pohled nezdá, český a německý design mají mnoho společného. Češi jsou například stejně jako Němci velmi praktičtí a vynikají technickým talentem. A rozumět si mohou i v oblasti estetiky. Díky tomu funguje častá česko-německá spolupráce, kdy například pro českou značku s německou historií TON navrhují židle němečtí designéři, mezi které patří třeba Ronny Eysser a Alexander Grimm ze studia LOUNGE Design nebo Tom Kelley.

Z českých designérů má s německým prostředím naopak zkušenost Ondřej Václavík, který tady vystudoval školu designu, a pracoval v ateliéru Phoenix. V knížce Zlínská Umprumka (1959-2011). Od průmyslového výtvarnictví po design. Ondra popisuje český a německý přístup k designu. Češi podle něj mají lépe zvládnutou výtvarnou stránku, Němci zase lépe vynikají v oblasti teorie a celkového konceptu. „V Německu nejde jenom o to, aby byl design cool a nový. Koncepční řešení musí být jasně odůvodněné, často opřené o nějakou odbornou literaturu nebo výzkum,“ shrnuje mladý designér ve zmiňované knize.

armchair-casablanca-363681-004
Křeslo Casablanca, které pro značku TON navrhnul Tom Kelley.

 

Komentáře

komentářů

Leave A Reply

Navigate