Myokard: Rozchody, smutky i frustrace z nedosažitelného dokonalého života na sociálních sítích. Tam nacházím nejvíce inspirace pro svou tvorbu.

Myokard. Název pro srdeční sval, ale i pseudonym české ilustrátorky Dany Ledl, kterou dnes představujeme na Bonami. Spojili jsme naše kreativní duše a k dnešnímu Dni žen pro vás vytvořili jedinečnou ilustraci plnou radosti i lásky, kterou si tady můžete stáhnout. A než se do toho pustíte, pusťte se do našeho rozhovoru, kde Myokard prozrazuje, proč nejprve tvořila deníkovou formou, vysvětluje, v čem ji fascinuje ženská emotivnost a jak se promítá do její tvorby, stejně jako vám prozradí, proč si libuje v melancholii a ironii.

Narodila se v osmdesátkách, vyrostla na Vysočině, žije v Praze u Vltavy, je na volné noze, má skoro tříletého syna a momentálně čeká další miminko. Má ráda hudbu, dobré jídlo a víno, lesy, louky, pole, sluníčko a moře. Taková je Myokard. Více o její tvorbě se dočtete také na jejím webu Foto: Myokard

MDŽ bývá i dnes stále ještě často spojován se socialistickým svátkem a karafiáty. Když se řekne MDŽ, co se vybaví vám?

Vybaví se mi právě ten karafiát. Potenciální možnost dostat kytku mě na Dni žen baví asi nejvíc, ale mnohem lepší je dostat ji jen tak. Osobně to mám nějakým způsobem spojené jen s jarem, květinami. O důvodu vzniku toho svátku jsem asi dlouho nic nevěděla, ačkoliv je pro nás ženy poměrně zásadní.

Dárek ke Dni žen. Užijte si báječnou ilustraci od Myokard – stáhnout si ji můžete zde. Plakát doporučujeme vytisknout ve formátu A3 o gramáži alespoň 200 g/m3.

Jak je ve vztahu k MDŽ pojata vaše ilustrace? Jaký příběh za ní máme hledat a najít?

Přemýšlela jsem, kdy je žena šťastná. Myslím, že to je tehdy, když je respektovaná a milovaná, hlavně milovaná sama sebou. Proto ta květina, která roste ze srdce, které drží „na dlani“. Kouká na svět přes tu květinu – svoji lásku.

Když už jsme u toho srdce. Tvoříte pod jménem Myokard, což je v lékařské terminologii srdeční sval a motiv srdce se na vašich ilustracích objevuje často. Lze v tom tedy najít souvislost?

Srdce je obecně můj oblíbený námět. Název Myokard vymyslel můj kamarád Jiří, bylo to na Karlovarském filmovém festivalu v roce 2011, za což jsem mu vděčná. Já sama jsem dlouho nemohla na nic přijít. Začátkem toho roku jsem totiž začala zveřejňovat svoje deníkové kresby na blogu. Kreslila jsem si do deníku spoustu let, ne nijak pravidelně a intenzivně. Název Myokard měl vyjadřovat spojitost s emocemi, ze kterých jsem se potřebovala vykreslit. Byla a je to pro mě taková arteterapie.

Foto: Myokard

Několik let jsem prožívala období, které bylo pro mě emotivně hodně výživné, takže deník se plnil sám. Zažívala jsem spoustu peripetíí, krátkých a ještě kratších vztahů, bylo to jako na kolotoči. V jeden okamžik jsem skončila v práci, a odjela na čas do Barcelony, abych před tím utekla. Zpětně tohle životní období hodně oceňuji.

Potom si mě našel můj muž a moje tvorba se začala přirozeně transformovat – hlavně díky tomu, že se nám narodil syn. Začala jsem čerpat spíš z toho, co jsem viděla a slyšela ve svém okolí. Několikrát přišlo vyhoření, kdy jsem to vzdala, protože nebyl čas, bylo potřeba vydělávat peníze, připadla mi úloha starat se o synka. Ta transformace pokračuje, těším se a jsem zvědavá, kam se to posune.

Foto: Myokard

Na zmíněném Karlovarském filmovém festivalu tedy můžeme hledat i začátky vaší tvorby?

Začátky jsou klasicky už u pastelek a čtvrtky. Můj táta je nadaný všeuměl, takže tam asi bude nějaký gen, na základce jsem dostala první job – kreslila jsem školní časopis „Tečka, čárka, vykřičník“. Bohužel i bohudík jsem studovala na víceletém gymnáziu, kde jsem si doslova protrpěla docházku do maturity. Bavila mě snad jenom biologie a hudební výchova, kreslila jsem doma a ve výtvarce na ZUŠ. Při studiu učitelství výtvarné výchovy pro ZUŠ na Jihočeské univerzitě jsem začala pracovat v reklamce jako grafik. Pak přišel přesun do Prahy a další a další agentury, postupně jsem se začala zase vracet ke kresbě, protože mě ten technický a digitálně agenturní svět začal vysávat.

Foto: Myokard

Hodně u vás dominují portréty žen doplněné svéráznými texty a citáty. Co vás k tomu nejvíc inspiruje?

Fascinuje mě ženská emotivnost, to se v mé tvorbě asi hodně odráží. Často mě inspirují takové obecné myšlenkové pochody, které máme vypěstované. Klišé ve vztazích a v navazování vztahů, rozchody, smutky, frustrace z nedosažitelného dokonalého života na sociálních sítích…je toho hodně. Libuji si v melancholii a ironii, ale myslím, že časem měknu.

Foto: Myokard

Občas nad nějakým tématem, které zrovna řeším, přemýšlím třeba týden nebo i déle a nápad nikde. Pak jdu sama někam ven a najednou to do sebe zapadne, krátká věta a je to. Občas je to tak, že něco zaslechnu třeba v tramvaji, na ulici, od přátel, a zapíšu si to. Moje kamarádka Lenka se tak mezi řečí stala autorkou citátu k ilustraci, která je zatím nejoblíbenější „Až budeš mít ty nový boty, tak bude všechno jiný“.

Taky mě baví slovní hříčky, ty mi jdou bohužel ale jenom v češtině. Teď většinou, pokud nějaký text u ilustrace je, tak v angličtině, což je hodně i kvůli sociálním sítím. No a ženy kreslím proto, že když to byl deník, bylo to hodně osobní, byla jsem to já. Potom už ne, ale jsem žena, tak kreslím ženy….taky proto, že jsou mnohem hezčí než muži.

Foto: Myokard

 

Foto: Myokard

Comments

comments

Navigate